Jmenuji se Tomáš a celý život žiji na Moravě. Studiu i práci jsem se věnoval na Olomoucku a v Brně, stovky kilometrů od Šumavy a Hospůdky u Štěpána. Moje kariéra byla spojená s kancelářskými pracemi. Hospůdka pro mě byla povinnou zastávkou při každoroční dovolené na Šumavě. Na jídlo a na celý příjemný večer strávený v Hospůdce jsem se vždy těšil a alespoň jednou za rok jsem musel Hospůdku navštívit.
Loňská návštěva byla jiná. Při debatě s obsluhou přišla řeč na to, že do Hospůdky je potřeba dalších lidí a nezkušenost v oboru není překážkou. Jak řekl šéfkuchař Honza: “Umíme naučit všechno kromě chuti do práce.“ A o týden později jsem se na Šumavě ocitl znovu, abych chuť do práce ukázal. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že je možné bez zkušeností pracovat v mé oblíbené restauraci, ale jak se říká, za zkoušku člověk nic nedá a po víkendu se uvidí.
Přestože díky mým dosavadním zkušenostem by mi byla bližší obsluha, protože komunikace s lidmi byla mým dosavadním denním chlebem, okolnosti tomu chtěly, že mě bylo více potřeba v kuchyni. Jako člověk gastronomií nepolíbený nemůžu připravovat finální jídlo, ale i v přípravě je hodně práce, kterou je potřeba odvést. Během víkendu jsme si tedy vyzkoušeli, že na této pozici můžu Hospůdce pomoct a tak jsem přijal největší pracovní výzvu svého života a začal pracovat na něčem jiném, než jsem do té doby z tepla kanceláře a home officu znal. Zároveň pro mě bylo výzvou, že když budu schopný se učit nové věci, můžu se dostat na pozici regulérního kuchaře a nezůstat tak na začátku.
Léto 2021 jsem tak strávil v kuchyni Hospůdky u Štěpána. Měl jsem tak příležitost poznat, jak se připravuje jídlo, kvůli kterému jsem na Šumavu jezdil. Léto je v Hospůdce nejnáročnější, návštěvnost je v té době zdaleka největší. Zkušenost z kuchyně je to ovšem skvělá, a protože je práce hodně, člověk dostane příležitost dostat se i k zodpovědnější práci než jen krájení zeleniny.
Podzim měl být ve znamení postupu v kuchyni, ale jednoho dne mě Štěpán oslovil s nabídkou zkusit práci na place. Nad tím jsem nemusel přemýšlet ani sekundu, jak jsem již zmínil na začátku, práce v servisu je pro mě přirozenější a minimálně si to zkusit jsem chtěl okamžitě.
Komunikace s lidmi, prodej jídla a pití, to je to, v čem se cítím lépe. Zároveň mi obrovsky pomohla zkušenost z kuchyně. Možnost vidět a zažít přípravu všech jídel, možnost být u všeho, co se v kuchyni dělo, mi dala větší prostor se s lidmi o jídle bavit. Okolnosti potom napomohly tomu, že na přelomu roku jsem se stal vedoucím servisu. I když nemám příliš praxe z oboru a asi nikdy ze mě nebude nejlepší nosič talířů, na konci dne se stejně nejvíc počítá, jak člověk dokáže o práci přemýšlet a jak k ní přistupuje. Jak přistupuje k hostům a ostatním kolegům, jak přistupuje k řešení problémů.